9. 12. 2009

Poruchy návštěvnosti v robotech – příčiny a možná řešení.

Robotické dojení je současně prezentováno jako automatický systém, tedy systém bez nutné asistence obsluhy. To navozuje dojem, že k provozu není potřeba lidí a dojnice do robotů chodí úplně samy. Toho se v reálné praxi ale nedá dosáhnout a je smutné, že to někteří lidé neumí pochopit.

 V dokonalém modelu lze předpokládat, že při dodržení všech zásad výživy, zdraví a technologie budou všechny dojnice navštěvovat dojicí box bez nutnosti nuceného doprovázení ošetřovatelem. Ve skutečnosti tomu tak není a já se pokusím vyjmenovat ty nejzásadnější důvody, proč je nutné dojnici do boxu nuceně „nahánět“.

1. Aktuální zdravotní stav dojnice

Pokud dojnice trpí zdravotním problémem, ať už se jedná o mastitidu mléčné žlázy či zranění nebo chronické problémy končetin, je zřejmé, že ztrácí ochotu se pohybovat, častěji ji najdeme ležet, hůře přijímá potravu a poslední, co jí zajímá je návštěva robotu v termínu. Je jistě v zájmu každého chovatele držet počet takto postižených zvířat ve stádu na minimu.
Dojnice postižené akutní mastitidou zároveň představují jisté – i když minimální zdržení v provozu dojicího robotu (DR), jelikož jsou hůře (déle) dojitelné a po každé z nich je nutný lokální proplach celého zařízení. Několika minutové zdržení může četností narůst ve větší problém a narušit časový snímek celé skupiny.

2. Výživa – komplexní sytém krmné dávky

V systému DR je správné rozdělení krmné dávky klíčové pro dobrovolnost návštěv. Systém je popsán v článku Hlavní zásady krmení dojnic dojených roboty v systému volného pohybu zvířat. Pokud krmivář nestačí včas reagovat na energetické potřeby dojnic ztrácí motivační systém na účinnosti. V praxi se vždy osvědčilo, když se problémové skupině „přelila“ dávka koncentrátu (jádra) z TMR do robotu. Efekt zvýšené návštěvnosti je prakticky okamžitý.

3. Použité technologie

Při zajištění maximálního welfare a spolehlivosti použitých technologií – ať už strojů nebo zařízení by neměly dojnicím vznikat překážky pro snadný přístup do robotu. Platí, že čím složitější cesta, tím menší ochota. Volný pohyb v dostatečně širokých chodbách zajišťuje velmi spolehlivě průchodnost robotů. Dojnice má dostatek prostoru k tomu, aby z dálky sledovala prostor před boxem a v okamžiku, kdy v cestě nestojí ani zábrana, ani dojnice na vyšším hierarchickém postavení může volně vstoupit do boxu. Spousty dojnic, především ty méně dominantní, se vyhýbají přímým tlačenicím před robotem a snaží se najít prostor k návštěvě třeba v době, kdy dominantnější jedinci žerou nebo odpočívají. Proto je správné, když se v časovém snímku využitelnosti robota počítá s tím, že musí být několikrát denně několik minut otevřen a zdánlivě nevyužit. Právě tyto „prostoje“ dávají šanci ostýchavým dojnicím.

4. Ochota lidí pracujících ve stádě dojnic

Asi největší a často bohužel neřešitelný problém. Člověk. Okolo robotů se pohybují dvě základní kategorie lidí – soukromí majitelé, hospodáři, kteří si uvědomují, že je kravky živí a pak zaměstnanci zemědělských podniků, kteří musí chodit do práce. První skupina ve většině případů dodržuje ve vlastním zájmu všechna doporučení daná výrobcem dané technologie a problémy častěji řeší než způsobuje.
 
Druhá skupina nemá sebemenší zájem na tom, aby systém fungoval. Bohužel zde chybí motivace, která by hnula „horou“ rádoby zkušeností, které ten či onen honák krav má z dob dávno minulých. Tito lidé se řídí legendami opředenými postupy a jedou si své – na dobytek platí klacek a musím mít podojeno než mi skončí šichta. K přemýšlení tu přeci nejsou. Takže se pak vedoucí provozu nemůže divit, že „ti roboti tak nějak vůbec nefungujou, jak dodavatel sliboval“.

Mezi největší hrozby provozu patří zavírání dojnic do čekárny před box, hnaní dojnic klackem a hlasitým halekáním, násilné až bolestivé učení otelených jalovic, systematické doprovázení stejných krav ve stejnou dobu a zmatené a nelogické upřednostňování málodojných krav před těmi s nárokem na návštěvu.

Při zavření skupiny dojnic do čekárny před vstupem do robotu docílíme pouze toho, že se dojnice navzájem stresují, nemohou se delší dobu dostat ke krmení a v některých případech ani k vodě a celý proces následné návštěvy v boxu, resp. dojení je vlastně za trest. Pokud takto zavřeme více než šest nebo sedm dojnic, ta poslední čeká přes hodinu. Při nezajištění vstupu do čekárny hrozí, že nám do tohoto prostoru vstoupí další kusy a čekací doba se tím dále prodlužuje. Je mnohem efektivnější, pokud potřebuji doprovodit jednu nebo dvě dojnice, si je připravit před robotem a počkat dokud neprojdou. Jedná se o pár minut asistence a neohrozí to volnost ostatních na několik hodin.

O násilném hnaní dojnic uvnitř stáda snad nemusím dlouze popisovat, co je jeho důsledkem. Pokud je ošetřovatel opravdu ošetřovatel, umí se pohybovat ve skupině dojnic aniž by vzbudil rozruch u ostatních a dovede snadno manipulovat s jedincem, kterého potřebuje někam navést.

Navykání a učení otelených jalovic je stejná investice jako do vzdělání našich dětí. Pokud ho ošidíme, nikdy se nám nic dobrého nevrátí. Jalovice, které se při prvním vstupu nezlomí ocas, nedostane desítky ran klackem a neposlouchá ječení a křik lidí, kteří by byli raději někde na kafi, nepovažuje návštěvu v boxu jako trest za to, že má ve vemeni mléko, ale i přes počáteční nedůvěru propadne touze se do boxu dostat a sežrat všechno co jí robot nasype. A že jí při tom podojí, to jí už zase tolik nebere.

Při pravidelném doprovázení ve stejnou dobu vytváříme u krav zlozvyk, kdy na nás čekají a reagují až na náš podnět. Proto je jednou ze zásad měnit neustále zaběhlý kolorit prací ve stáji a přemýšlet než něco automaticky udělám.

Systém upozornění vyhodnocuje aktuální intervaly mezi jednotlivými dojeními každé dojnice a ošetřovatel disponuje seznamem zvířat, které by se měli dostavit k dojení. Tento seznam je však potřeba umět číst. Dojnice s mezi-intervalem 12 hodin s užitkovostí 14 litrů (ke konci laktace) nemá automaticky přednost před 35 litrovou dojnicí s intervalem 9 hodin. Touha mít vše podojeno bohužel nutí obsluhu hnát do robotů všechno co je na seznamu hlava nehlava.

Jak jsem již uvedl, problém je především v motivaci zaměstnanců k zodpovědné a uvědomělé práci. V dnešních podmínkách celosvětové krize se asi na lepší časy neblýská a tak nezbývá, než ve většině případech jen tiše přihlížet… a doufat.

Ing. Vojtěch Šťastný